Co pozorovat

K objevování vesmíru nepotřebujete velký teleskop, manětínská noční obloha plná hvězd odkrývá mnoho své krásy i při pohledu pouhým okem nebo malým mysliveckým dalekohledem. Vydejte se večer ven a poznávejte souhvězdí nebo počítejte padající hvězdy. Zaposlouchejte se do zvuků noční přírody: víte, že na Manětínsku žije 7 druhů sov? Užijte si tmu! Takovou už jen tak nenajdete.

Velky vuz

Hvězdné obrazce

Na tmavé obloze můžete spatřit až 2000 hvězd, 10⨉ víc než ve velkých městech. Mezi tolika hvězdami se není snadné vyznat. Již ve starověku proto lidé hledali na noční obloze obrazce, které by jim orientaci usnadnily. Velký vůz zná téměř každý, ale poznali byste třeba souhvězdí Lva nebo Delfína? Některá souhvězdí blízko severního nebeského pólu jsou vidět po celý rok — říkáme, že jsou cirkumpolární. Ostatní souhvězdí jsou vidět jen v určitém ročním období. Během roku můžeme z Česka vidět více než 50 souhvězdí (celkem je jich 88 – některá se ovšem nachází na jižní obloze a jsou od nás neviditelná). S přiloženou mapkou najdete jistě alespoň některá z nich.

TIP: Mapku pro tento měsíc si můžete vytisknout a vzít s sebou ven.

Mléčná dráha

Za jasné bezměsíčné noci můžete na tmavém místě obdivovat Mléčnou dráhu. Světlo miliard hvězd, příliš slabých na to abychom je viděli jednotlivě, se spojilo a vytvořilo tento stříbřitý pás klenoucí se oblohou. Mléčná dráha je viditelná část naší Galaxie – obrovského kosmického ostrova, ve kterém žijeme. Všechny hvězdy, které na obloze vidíme, patří do naší Galaxie. V Galaxii je celkem více než 100 miliard hvězd! Ve vesmíru je mnoho dalších galaxií, jsou však velmi vzdálené a k jejich pozorování potřebujeme dalekohled. Mléčná dráha je nejlépe vidět v létě a na podzim, naopak na jaře zůstává našemu zraku skrytá. Zimní Mléčná dráha není tak výrazná jako letní a je proto vidět jen na místech, kde je opravdová tma.

TIP: Na noční pozorování se dobře oblékněte, za jasných nocí teplota rychle klesá. Během pozorování používejte baterku s červeným světlem, které neoslňuje. Šikovné je zadní červené světlo na kolo, ale stačí i obyčejná baterka překrytá červeným papírem či folií.

Planety

Už ve starověku si hvězdáři všimli několika zvláštních „hvězd“, které se mezi ostatními pomalu pohybovaly, Dnes víme, že se nejedná o hvězdy, ale planety. Vlivem oběhu kolem Slunce se poloha planet neustále mění, proto je nelze zakreslit do hvězdné mapy. Všechny planety (a také Měsíc a Slunce) se po obloze pohybují po podobné dráze, které se říká ekliptika. Ekliptika prochází souhvězdími zvěrokruhu.

Merkur

Spatřit Merkur není snadné, neboť se vždy nachází blízko Slunce. Říká se, že ani někteří významní astronomové Merkur na vlastní oči nikdy neviděli. Dokážete je trumfnout? Šanci máte těsně po západu Slunce nebo před jeho východem.

Venuše

To Venuše bývá nepřehlédnutelná, když večer září nad západem jako Večernice, nebo ráno nad východem jako Jitřenka. Venuše je po Měsíci nejjasnějším objektem noční oblohy. U Venuše (a také Merkuru) můžeme pozorovat fáze, podobně jako u Měsíce. Vyplývá to ze vzájemné polohy Slunce, planety a Země. Lidé s výjimečně dobrým zrakem mohou vidět Venuši v podobě srpku i bez pomoci dalekohledu.

Mars

Mars odhalíte podle jeho načervenalé barvy, díky které dostal své jméno (Mars byl římským bohem války – červená symbolizuje krev během válek prolitou).

Jupiter

Krále planet Jupitera doprovází jeho 4 velké měsíce, které objevil Galileo Galilei (proto se jim říká galileovské měsíce). Jsou dobře viditelné i malým mysliveckým dalekohledem. Jupiter je po Měsíci a Venuši třetím nejjasnějším objektem noční oblohy.

Saturn

Nažloutlý Saturn snadno spatříte pouhýma očima, ale jeho prstenec se ukáže až ve hvězdářském dalekohledu. Při prázdninových akcích v Manětínské oblasti můžete Saturn i s prstencem vidět přes velký dalekohled. Přijďte se podívat!

Uran, Neptun

Uran a Neptun jsou planety velmi vzdálené a k jejich pozorování je potřeba dalekohled. Ani při velkém zvětšení však není vidět víc než malé namodralé kolečko. Proto lidé museli na podrobné snímky a více informací o těchto planetách čekat až do konce minulého století, kdy je navštívila kosmická sonda Voyager 2.

TIP: Víte jak na obloze rozeznat planetu od hvězdy? Zatímco hvězdy se většinou drobně mihotají a poblikávají (tomuto jevu, který je způsoben neklidem vzduchu, se říká scintilace), planety září stabilně.

Vzdálený vesmír

I bez dalekohledu na nebi najdete několik tajemných objektů vzdáleného vesmíru. Už s malým mysliveckým nebo turistickým dalekohledem je pak můžete spatřit v plné kráse. Mezi objekty vzdáleného vesmíru patří například hvězdokupy, mlhoviny nebo galaxie.
Na zimní obloze se v souhvězdí Býka nachází hned dvě jasné hvězdokupy: Plejády a Hyády. Obě jsou snadno viditelné pouhým okem. O něco jižněji leží Mlhovina v Orionu, zdobící toto nápadné zimní souhvězdí.
Na jaře nepřehlédněte další dvojici hvězdokup: Jesličky v souhvězdí Raka a Comu ve Vlasech Bereniky. Jarní obloha je plná vzdálených galaxií, k jejich spatření je však potřeba hvězdářský dalekohled.
Letní nebe oplývá množstvím mlhovin a hvězdokup, zejména v oblasti Mléčné dráhy ve Střelci, kde najdeme například mlhovinu Laguna. Mezi Labutí a Orlem se nachází zajímavá hvězdokupa s přezdívkou Ramínko na šaty. V Herkulovi září nejjasnější kulová hvězdokupa severní oblohy s označením M13.
K podzimní obloze neodmyslitelně patří Dvojitá hvězdokupa chí a h v souhvězdí Persea a také Velká galaxie v Andromedě. Ta je nejvzdálenějším vesmírným objektem, který můžeme vidět bez dalekohledu – její světlo k nám letělo téměř 2,5 milionu let!

TIP: Mezi objekty vzdáleného vesmíru řadíme i dvojhvězdy. Většina hvězd ve vesmíru totiž není sama jako naše Slunce, ale má svého partnera (nebo i více partnerů). Asi nejznámější dvojhvězdou jsou Mizar a Alkor ve Velkém vozu (prostřední hvězda v oji vozu). Tato dvojhvězda byla používána indiány ke zkoušce zraku – člověk s dobrým zrakem by měl od sebe obě hvězdy rozlišit. Zkuste to také!

Meteory

Padá hvězda, něco si přej! Dnes víme, že meteory nejsou hvězdy padající z nebe, ale světelný úkaz doprovázející průlet drobných zrnek meziplanetární hmoty zemskou atmosférou. Při rychlosti 100x větší než tryskové letadlo se částečky třením o vzduch rozžhaví doběla a vypaří. Velmi jasným meteorům říkáme bolidy. Meteory lze pozorovat každou jasnou noc, ale nejhezčí zážitek nabízí meteorické roje, kdy můžeme vidět i několik desítek meteorů za hodinu. Nejznámější jsou jistě Perseidy v první polovině srpna, ale nezklamou ani Lyridy kolem 20. dubna nebo Geminidy v polovině prosince.

TIP: K pozorování meteorů nepotřebujete žádný dalekohled. Stačí karimatka nebo zahradní lehátko a teplý spacák. Když budete trpěliví, určitě nějaký meteor uvidíte. Více jich létá na podzim a také k ránu. Vhodné je vybrat si bezměsíčnou noc – Měsíc svým svitem slabší meteory přezáří.

 

 

mapa oblohy

Večerní obloha v dubnu/květnu

 

Jupiter
Jupiter a jeho 4 velké měsíce

SaturnPlaneta Saturn. Foto: Libor Šmíd Mlecna drahaLetní Mléčná dráha. Foto: Lukáš Kalista


PlejadyHvězdokupa Plejády. Foto: David Kraft M31Galaxie v Andromedě. Foto: Jiří Polák
M42

Mlhovina v Orionu. Foto: Jiří Polák

 

meteorMeteor z roje Perseid. Foto: Martin Adamovský